Tak přesně sem patří motto, moudro, pravda, nebo nějaký emovejžblecht. A proto, že jsem teď spokojený a nechci vylejvat svou duši, nic tu nebude!

O charitě, pomoci, nacistech a závěsech ve sprše.

25. dubna 2009 v 20:01 | Adam |  Tvorba
Slohovka do soutěže MF Dnes.

Pomoc. Dobročinné akce, charita. Denně jsme atakováni množstvím kampaní za pomoc lidem v nouzi. Některé jsou cílené a myšlené upřímně, jiné zase jen moudrým obchodním tahem. Na kolika výrobcích dnes najdeme informace o tom, že jejich koupí pomůžete nemocným a chudým dětem. Co z toho nakonec doopravdy nějaké děti mají?

Pravda je taková, že z peněz které věnujeme na dobročinné účely jich jen málo dorazí k potřebným. Něco si vezme poskytovatel, něco spolkne mediální kampaň, to a ono, zaměstnanci organizace... Z dobrých skutků se zkrátka stal spíše výnosný business. I kdybychom dokázali překonat tyhle potíže, objeví se dilema ještě větší. Jak vlastně s penězi naložit? Co nakoupit a kde zase poskytovat finanční podporu? Je lepší poskytnout dětem v Africe školy a kvalitní vzdělaní, nebo první zajistit jejich vlastní přežití. Správné není ani jedno. Je lidské a šlechetné posílat dětem jídlo a léky, co tím ale dosáhneme do budoucna?
Když dnes nakrmíme jednoho hladového, zítra budou hladoví dva. Je rozumné a prozíravé postavit školy a zajistit všem lidem vzdělání na vysoké úrovni, ale bude to něco platné, když budou chudí a bezmocní lidé okolo umírat hladem a na nemoci, které moderní svět dávno překonal?
Jednoznačně lepší není ani jedno. Jsa člověk názoru, že posílat jídlo do rozvojových zemí je hloupost chtě nechtě musím uznat, že je důležité udržovat ve věcech rovnováhu. Musíme si ale zároveň uvědomit, že né každý to s chudými myslí dobře. Je k ničemu posílat do Afriky léky, dokud si místní sami nezjednají pořádek. Bez toho padnou medikamenty, které Afričanům daruje zbytek světa beztak do rukou zlodějů a místní mafie. Ti z nich ve velkém vyrábějí drogy a ty potom vyváží ven ze země. Stejně nesmyslné je posílat jídlo, dokud se nenajde způsob, jak je rozdělit mezi potřebné, stejným dílem.
Pro příklady ale nemusíme chodit vůbec daleko, stačí se porozhlédnout u sebe doma. O čem se už tolik nemluví je, jak je to s podporou pro chudé u nás. Té pak často mnoho z nás zneužívá. Proč by si měl vlastně člověk na podpoře hledat práci? Romský pár se třemi dětmi si na podpoře přijde až na čtyřiadvacet tisíc korun měsíčně. Kolik z nás má takový plat? Lidem kteří jsou doma se pak nevyplatí hledat nějakou práci a do kapes jim tečou peníze, jenž by našly bohatého využití nejen ve světě, ale i tady u nás? Kolik škol by si rádo dovolilo lepší vybavení, kolik nemocnic vypadá, jako by je právě opustila sovětská armáda? Kolik ústavů pro duševně choré vyhlíží jako z japonského hororu?
Místo abychom konečně využili finance tam kde je jich třeba, topíme peníze v naprosto nesmyslných věcech. Hradíme monstrózní zátahy proti tisícům holohlavých extrémistických magorů, jenž devastují na co přijdou a my na ně ještě dohlížíme, namísto toho, abychom jim to zatrhli. Komunisti kteří by měli být dávno označováni za extrémisty se zase dostávají k moci. Češi si uprostřed celosvětové finanční krize svrhnou vlastní vládu a ke všemu u nás na internátě stále chybí ve sprchách závěsy. Už déle jak měsíc. Kam se ten svět řítí?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Otaku Woodbin Otaku Woodbin | E-mail | Web | 30. května 2009 v 12:13 | Reagovat

Kam se ten svět řítí?
Do americké řiti.

2 I-banka I-banka | 4. září 2009 v 18:46 | Reagovat

Gratuluju k super umístění v soutěži, ale hlavně dík za názor. Vlastní. A rozumnej. A vůbec, nepíše ti to na středoškoláka nějak moc dobře?  :-))

3 DcHeaven DcHeaven | 7. září 2009 v 21:31 | Reagovat

Mami..... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.